PODZIMNÍ VČELAŘSKÁ PLZEŇ … a co bylo dál?

V pondělí po konferenci jsme vyrazili splnit přání našich zahraničních hostů a již od rána jsme společně brouzdali Prahou. Na Hradčanech jsme díky Ivanovi našli stopy po obléhání Švédy na konci třicetileté války („… švédská ocel vydrží navěky“ zaznělo), přeměřili pražský loket (je dlouhý 593 milimetrů a nikdo z nás neměl loket tak dlouhý), prohlédli dům Tycha de Brahe i funkční plynovou lampu původního veřejného osvětlení. Prošli jsme Pražský hrad, Malou Stranu, Karlův most a Staré Město. Pochopitelně jsme neminuli Staromák s orlojem, ten uchvátil, Příkopy a Václavák. Jako správní průvodci jsme se snažili historický výklad doplnit pověstmi, peprnými historkami a případně osobními zážitky (v této disciplíně jednoznačně vedl Ivan – vyrůstal tady). 

Společně jsme se dlouhé minuty smáli díky setkání s fotek chtivou Japonkou, která si ze všech návštěvníků Hradu pro jejich pořízení vybrala právě Ivana a Ivan za ní podle jejích instrukcí pobíhal po třetím nádvoří Hradu, aby ji zachytil v zákoutích a pózách, které by kamarádky v Japonsku dostatečně ocenily.

Prostě i přes přetrvávající nepřízeň počasí úžasný den strávený ve společnosti příjemných lidí, s nimiž se komunikace stočila vždy na včely.