Zářivě třpytivý sníh v paprscích zimního slunce.
Ano, dnes se to opravdu vyvedlo, tedy alespoň to slunce. Vyrazili jsme ověřit tvrzení meteorologů, že v silném větru padaly stromy a lámaly se jejich špičky. Každý, kdo má trošku více zkušeností z pobytu v horách, ví, že když napadne mokrý a těžký sníh, mohou se stromy obtěžkané touto nadílkou lámat, anebo vyvracet, a ani k tomu vítr nepotřebují.
Opět jsme tedy obuli běžky a vyrazili na kontrolu stanovišť. Sníh se třpytil, teplota kolísala mezi -8 až -10 °C. Stopa vyšláplá minulý týden byla již nenávratně zavátá, a tak nezbývalo, než ji vyšlápnout znovu.
Pozitivním zjištěním bylo, že žádné stanoviště nebylo poškozeno padajícími stromy. U jednoho stanoviště však padající strom minul úly téměř o vlásek.
Jen pár set metrů od stanovišť však byla situace zcela jiná.
Pohyb po hřebeni byl nadmíru namáhavý. Chvílemi to tu připomínalo překážkovou dráhu, kde překážky vytvořily větve, špičky i celé stromy.
