Zimní Šumava, aneb zima jako na Sibiři

05.03.2018 12:00
 

O uplynulém víkendu jsme provedli kontrolu všech stanovišť, která máme rozmístěna na šumavských loukách a v lesích. Naše obavy byly v předchozích dnech o to větší, o co níže klesaly teploty. Pocity z "mrazu jako na Sibiři" ještě umocňoval mrazivý severovýchodní vítr. Teploty celý týden kolísaly mezi -15 až -20 °C a mrazivý vítr se silnými poryvy je pocitově srážel ještě o poznání níže. Řečeno slovy místního usedlíka: „...když jsem vyšel ven, ztuhl mi úsměv v obličeji a rozmrzl, až když jsem se zase vrátil domů…“. Naše obavy dostupovaly vrcholu, zvláště když jsme doráželi na stanoviště (jak jinak než pěšky – sněhu je ještě stále do půli lýtek) a naše pohledy upoutaly kompletně vypadané  monitorovací položky z varroaden a pozavíraná česna. Tak silný byl vítr. Ani první kontroly pohledem a poslechem veškeré naše obavy nerozptýlily. Až teprve pohled pod víka přes folie byl veselý. Holky nás z velké části zvesela vítaly v rozvolněném chomáči (vždyť bylo „jen“ okolo nuly). Odcházeli jsme s pocitem úlevy, holky to zvládly na jedničku s hvězdičkou, teď už, jen aby i k nám do hor dorazilo jaro a vše rozkvetlo. 
monitorovací položky z varroaden a pozavíraná česna. Tak silný byl vítr. Ani první kontroly pohledem a poslechem veškeré naše obavy nerozptýlily. Až teprve pohled pod víka přes folie byl veselý. Holky nás z velké části zvesela vítaly v rozvolněném chomáči (vždyť bylo „jen“ okolo nuly). Odcházeli jsme s pocitem úlevy, holky to zvládly na jedničku s hvězdičkou, teď už, jen aby i k nám do hor dorazilo jaro a vše rozkvetlo. O uplynulém víkendu jsme provedli kontrolu všech stanovišť, která máme rozmístěna na šumavských loukách a v lesích. Naše obavy byly v předchozích dnech o to větší, o co níže klesaly teploty. Pocity z "mrazu jako na Sibiři" ještě umocňoval mrazivý severovýchodní vítr. Teploty celý týden kolísaly mezi -15 až -20 °C a mrazivý vítr se silnými poryvy je pocitově srážel ještě o poznání níže. Řečeno slovy místního usedlíka: „...když jsem vyšel ven, ztuhl mi úsměv v obličeji a rozmrzl, až když jsem se zase vrátil domů…“. Naše obavy dostupovaly vrcholu, zvláště když jsme doráželi na stanoviště (jak jinak než 
pěšky – sněhu je ještě stále do půli lýtek) a naše pohledy upoutaly kompletně vypadané 
monitorovací položky z varroaden a pozavíraná česna. Tak silný byl vítr. Ani první kontroly pohledem a poslechem veškeré naše obavy nerozptýlily. Až teprve pohled pod víka přes folie byl veselý. Holky nás z velké části zvesela vítaly v rozvolněném chomáči (vždyť bylo „jen“ okolo nuly). Odcházeli jsme s pocitem úlevy, holky to zvládly na jedničku s hvězdičkou, teď už, jen aby i k nám do hor dorazilo jaro a vše rozkvetlo.